Čas?

Čas bereme jako fyzikální veličinu, která měří naše životy v časoprostoru.

Co je to vůbec čas?

Čas nějakým způsobem utíká, měříme ho a dali jsme mu nějaký termín či podobu. Ale klidně si pod tím můžeme představit úplně jiné hranice (ne)poznání. Když se narodíme, začneme „stárnout“. Čas kolem nás, s námi a my s ním se šíříme skrz náš časoprostor. Takže se dá říct, že čas opravdu existuje a ubíhá?

Nicméně každý se může zastavit v čase!

Neřídit se primárně časem a sledovat  kolik je hodin a stresovat se tím kde máme být v tolik a kolik.Ale nechat se unášet a vychutnávat jen pocit přítomna. A  ještě lepší by bylo se dostat do časové smyčky a vždycky se posunout tam, kde jsme zrovna přestali dávat pozor a navázali na předchozí činnost.

V minulosti utíkal život lidem bezpochyby mnohem jinak a přikládali měření času jinou hodnotu. Než se lidé mohli zkontaktovat trvalo to při nejlepším několik dní. Než lidé došli do školy, než navštívili známé, než se dostali z jednoho konce světa na druhý...Dá se říct že dnešní týden utíká tak rychle jako tehdy několik měsíců? Informace se také tak rychle nešířili a nebyli tak snadno dostupné, rychlost a dostupnost informačních toků vdnešní době je nepojmutelná. Člověk se musí rychle rozhlížet a vstřebávat spoustu informací a rychleji se rozhodovat.

Dá se říct, že život v minulosti byl pomalejší a možná štastnějí ale za to o to prostší? A co je to minulost?

Ve slabším magnetickém poli tedy vysoko nad naší Zemí utíká čas mnohem pomaleji. 

Cestování časem

Jak by to asi vypadalo, kdybychom mohli usktečnist cestu v čase.

Proč lidé chtějí umět cestovat časem? Chceme stále něco měnit, a litujeme snad naší minulosti? 

Paradox mého dědečka.   

Při představě že, bych využila stroj času a objevila se u mého dědečka a přesvědčila bych ho, aby nikdy nepotkal moji babičku, pak by tedy on nemohl být otcem mého otce a můj otec by nemohl být mým otcem a já bych tady teď nebyla a nemohla nad tím přemýšlet…

Každým okamžikem se posouváme v čase...